A staré rány nebolí

  • 25.11.2018
  • editor

Možná někdo už zažil situaci, kdy ze sebe vydal všechno pro jiného nebo pro jiné, protože si myslel, že když dělá dobrou věc pro jiného, tak se mu to vrátí, protože to je přece spravedlivé. Vydal ze sebe tolik, že jaksi pozapomněl na sebe. Najednou stojí sám, jak voják v poli, unavený a bez energie, rozhlíží se a žádný užitek pro něj nepřichází, protože ti, pro které to dělal, třeba odešli a vzali si to s sebou a někteří i přestoupili do nepřátelského vojska a co víc, někteří z těch mu i vrátili bolestný úder.

Diví se, nechápe, cítí pocit nespravedlnosti, beznaděj, ztrácí víru v sebe, jistou půdu pod nohama a smysl života se ztrácí v nedohlednu.

Otevírá se velká rána a začíná bolet.

Člověk začíná hledat příčinu toho, klade si otázky PROČ JÁ, PROČ se toto muselo stát zrovna MĚ? Čím více pitvá situaci, tím více analýzy bují, až se rozrostou v košatý strom. A čím více se strom košatí, tím více rána bolí. Bolest je už tak nesnesitelná, že věnuje pozornost jen JI, čím více zabředává do této pozornosti, tím více energie mu to bere a stává se unavenějším.

Když je unavený, nechce už vidět, slyšet, vnímat i jiné věci kolem sebe. A zaslepen vytvoří v sobě programy, kterými to nějak PŘEŽIJE.

Když děláte pořádně jednu věc a věnujete ji veškerou pozornost, už nezbývá na to, aby jste věc jinak viděli, jinak ji uchopili. Přesto vás bolest rány může dovést k ROZHODNUTÍ, že takto to už nechcete. A to je první nejdůležitější krok, u kterého nezáleží, že zrovna nevíte JAK to změnit.

Druhým krokem je dovolit si zastavit se, nadechnout a PŘIJMOUT tu situaci bez hodnocení, bez analýz, bez obhajování se. Prostě ji jen přijmout – tak to bylo, nic s tím už neudělám a tak to je.

A další krok, který následuje? Možná zjistíte, že potřebujete jinou stranu, aby vám pomohla uvidět ty věci jinak, jinak je pochopit a nalézt další možnosti.

Možná si budete muset přisypat do kapes trochu té VÍRY v sebe, že to zvládnete.

Ony pak ty slepecké brýle spadnou z očí samy, začnete vidět, co jsme neviděli, slyšet na to, na co jste neslyšeli, dělat s chutí nové věci, jinak je uchopovat, jinak prožívat. Změnou omezujících programů v sobě začnete odemykat energii, vitalitu a chuť do života.

Smysluplnost se nesměle začíná ukazovat, nabývá na světlosti, až se ukáže v plném jasu a my vnímáme, že ten život fakt má SMYSL.