Hodiny

• 24.12.2014
• admin

Bylo mi asi 17 let a zrovna jsem se nudila při nějaké nezáživné výukové hodině, když mi kamarádka Simona podala pod lavicí zmuchlaný papír se slovy, že je to zajímavé a ať si jej nechám.

Na papíru byl citát:

Člověk za něčím jde, cestou potkává lidi,
někdy je rychle přejde, jindy jde chvíli vedle nich
anebo jim dovolí, aby oni předešli jeho.

Člověk za něčím jde, ale především nikdy neví,
Kdy bude moci říct, už jsem tady.
A současně v tutéž chvíli jde dál s někým nebo proti někomu.
Dál ještě neznamená, že pořád stejným směrem.
POŘÁD STEJNÝM SMĚREM JDOU JEN HODINY.

Tenkrát jsem nevěděla, proč mi kamarádka citát dává, možná jí to přišlo trefné, neboť v té době jsme prožívaly velmi intenzivně své dospívající vztahové záležitosti. A také mi tenkrát nebylo jasné, proč po jednom jeho přečtení se mi obsah vryl tak hluboko do paměti, že tam zůstává dodnes.

Čas od času si jej přivolám a nechám se fascinovat tím, jak se pochopení jeho obsahu pro mě postupně mění. Dnes jsem zrovna došla k tomu, že tento citát má i mnoho společného s koučinkem. Především v tom, že ať jsme kdekoliv, s kýmkoliv a na jakémkoliv úseku své cesty, vše je správně a každé naše konání má nějaký smysl.

Vězte, že nic není náhoda. Že vždy potkáme v ten správný čas ty správné lidi. A že nám někteří z nich uštědří nějakou lekci? Tak vězte, že to jsou ti nejlepší učitelé. Pokud si člověk v tu chvíli uvědomí, co ho to setkání mělo naučit, vykročil tím nejlepším směrem na cestě za poznáním sebe sama.

A to, že nejdete najednou stejným směrem? No a co. Stejným směrem jdou jen hodiny….