Jak poznat lásku ve vztahu?

• 29.8.2017
• Jindřiška Chaloupková

Jako děti jsme žili ve fantazii a zcela přirozeně a otevřeně přijímali věci přicházející z vnějšku. Pohádkovým příběhům jsme věřili, jako bychom je prožívali. A každý z nás má určitě svůj oblíbený z dětství. Právě tam nás oslovilo NĚCO, něco co je nám blízké, něco z naší PODSTATY, jen jsme nad tím tenkrát nepřemýšleli..

I já mám svou oblíbenou Malou mořskou vílu od Andersena. Příběh neopětované lásky, kdy malá mořská víla se vzdá svého nejcennějšího za lásku k jinému, ztratí samu sebe, odevzdá se jinému, stane se závislou na jeho lásce a v momentě kdy jeho láska opětována není, zahyne, rozplyne se v mořskou pěnu… Vzpomínám si, jak jsem neustále dokola řešila, jak mohla toto udělat a bylo mi ji líto.

Dnes už i vím proč mě příběh upoutal. Láska v různých podobách je mé celoživotní téma. Jak již prohlásil Einstein: Láska je odpověď .

A jednou z mých odpovědí je cesta za poznáváním, jak funguje láska ve vztazích.

Co je to vlastně ta láska? Jak ji poznám? A co není láska? Jak láska ovlivní mé vztahy? Jak se promítne do okolí?

Jsem z těch, u nichž harmonické vztahy jsou jedním ze smyslu života a ovlivňují i jeho ostatní oblasti. Jsem také člověk, který nejlépe poznává přes vlastní zkušenosti. To co prožiju, následně vypořádávám, nacházím ponaučení, která mě provází dál. Teprve potom mohu něco ze svého poznání předávat dál, svým klientům.

Není proto náhodou, že mě v hojné míře oslovují lidé podobní mému vnímání, kteří přes své současné vztahové problémy chtějí LÉPE POROZUMĚT životu a SOBĚ SAMÝM, svým EMOCÍM.

Pokud za mnou někdo příjde s tím, že má problém ve vztahu s jiným nebo že se s někým zrovna rozešel, ukazuji mu směr cesty od zásadního k povrchnějšímu. Tak, aby pochopil, že nejprve musí řešit vztah k SOBĚ SAMÉMU a pak to ostatní.

Ano, někdy musí příjít i bolestný rozchod, aby si člověk posléze uvědomil, že například žil život jiného, obětoval se pro něj, upřednostňoval druhé před sebou samým, byl na někom závislý, nechal se někým manipulovat apod.. témat je spousta. Každý je má v jiné podobě, propojené s jinými emocemi, ovšem podstata je stejná Ztráta své přirozenosti a lásky k sobě.

Jak mohu jiného pochopit, když nechápu sama sebe? Jak mohu dávat druhému něco, co mi samotné chybí? Jak mohu k někomu cítit lásku, když nevím co to je mít se ráda? Jak pak mohu poznat jestli to, co dávám není náhodou závislost na jiném?

Když se takový člověk rozhodne pracovat na sobě, postupně se lépe a lépe poznává, začíná si uvědomovat KÝM JE, jakou má HODNOTU a co na základě toho očekává od druhého. A otevírají se možnosti, přichází rozmanitost života. Jaká?

Někdy sám člověk dojde k poznání, že ve vztahu s někým již nechce pokračovat a vystoupí z něj.

Jindy si až přes bolestný rozchod ze strany druhého uvědomí, že někde na té své cestě ztratil sám sebe.

V obou případech přijde díky uvědoměním úleva a návrat ztracené energie.

A v těch šťastnějších případech člověk zjistí, že je na čem stavět, že základy jsou pevné, jen je potřeba zvolit nové technologie.. vztah s tím druhým mu začne dávat SMYSL.

Samozřejmě je potřeba mít na paměti, že v rekonstrukci vztahu musí přiložit ruku k dílu obě strany, možná každá ze stran to bude dělat svým vlastním tempem a bude mít jinou náplň práce.

Důležitější je pro výsledek oboustranná investice, která vede ke vzájemnému pochopení obou stran.

No a začnou se dít malé zázraky, objevují se nové možnosti které jsme před tím neviděli či nevnímali, získáváme nový úhel pohledu ve vztahu. A kde se vzala, tu se vzala, začíná proudit láska.

A co bych dodala nakonec? Asi odpověď na úvodní otázku: JEN SKRZE LÁSKU K SOBĚ.