Luxus nicnedělání

  • 8.9.2021
  • editor

Nedávno mě inspirovala kamarádka, když prohlásila:“ Tak a já se jdu oddávat luxusu nicnedělání „

Uvědomila jsem si, že to chce kus odvahy něco takového veřejně prohlašovat.  Současná doba přece žádá výkon a dosahování cílů. Vlastně se to prohlášení tak nějak do dnešní doby nehodí, vybočuje z řady. Většinou, když potkám známé a zeptám se, jak se jim vede, začnou si nejprve stěžovat, co všechno musí dělat a jak to nestihají.

Taky moc dobře vím, že v případě kamarádky jde o činorodou a kreativní dámu, která má spoustu sebenaplňujících zájmů. Ono totiž to „ nicnedělání“ je o tom procesu uvnitř, o kvalitě jeho podstaty. A klidně to může být o našich koníčcích a věcech, které nám dělají dobře. Anebo to může být jen o rozjímání a koukání se okolo.

Jen si na chvilku představte dvě situace a sami si zhodnoťte, kterou z nich by jste volili:

  • sedím na uklidňujícím místě a všímám si, jak to okolo mě vypadá, jasně vnímám obrazy věcí, cítím vůně, ladím se na zvuky a nechávám se unášet příjemnými pocity. Věnuji pozornost jen tomu přítomnému okamžiku. Mám čistou hlavu.

anebo

  • sedím na uklidňujícím místě, které je pro mě jen rozostřenou kulisou. Nevnímám nic z okolních podnětů, které by uklidnění přinášely. Mám plnou hlavu myšlenek na to, co jsem dělal, co mám ještě udělat a co rozhodně už dnes nestihnu. Vlastně jsem neustále ve stavu defenzívy či ofenzívy, mezi myšlenkami na minulost a úvahami do budoucna.

A možná vás právě tady napadne, že to je sice všechno krásné a je jasné, že volba padne na první možnost, ale ..jak já mohu dobrovolně volit, když mě ještě čeká TO či ONO..

A tady je možná ten zakopaný pes. Ono totiž to prohlášení o luxusu nicnedělání v sobě nese svobodu rozhodnout se pro lepší volbu. Rozhodnout se DOVOLIT SI TO. Jako pocit člověka po dobře odvedené práci, který se rozhodl již nikam nespěchat a dovolit si spočinout, ztišit se, zrelaxovat. Protože takový člověk, který si to dovolí, zároveň načerpá síly ke své obnově a regeneraci.

Teď je jen potřeba udělat první krok – zastavit se, zhluboka se nadechnout a sami sobě odpovědět:

– Kdy naposledy jsem si dovolil dělat NICNEDĚLÁNÍ?

– Kdy nejdříve si pro něj mohu VYHRADIT ČAS?

– Co mi to dá a přinese a má to pro mě nějaký SMYSL?

A pokud přijde po vašich odpovědích někde uvnitř úlevný pocit, pak už víte, že smysl to pro vás rozhodně má.