Světlo do partnerské komunikace

  • 12.1.2022
  • editor

Nedávno mě pobavila informace, se kterou souzním, že MUŽ a ŽENA by měli mít tlumočníka, nejlépe dva. Ano, všichni víme, že muž a žena jsou dva rozdílné světy. Zatímco žena myslí emotivně, muž potřebuje jednoznačná fakta bez emocí.

Ale jak je možné, že to některým párům i bez tlumočníka funguje?

A protože aktuálně jsou komunikační problémy u partnerů nejčastějším tématem, dovolila jsem si přiblížit několik postřehů, podložených praktickými zkušenostmi.

Problémy s komunikací v partnerských vztazích jsou zástupné, za nimi je schováno něco, co nám v krizové situaci s partnerem zcela nekontrolovatelně spustí nežádoucí program chování. A to i přesto, že to dokážeme v jiných situacích a vůči jiným lidem či přesto, že máme načteno spoustu knih o tom, jak správně komunikovat. Program se spouští na nevědomé úrovni v momentě, kdy to nejméně potřebujeme a my si nevíme rady, jak jej stopnout.

Je potřeba nahlédnout pod pokličku, co se vlastně v naší mysli vaří za pokrm. Většinou jde o osvědčený recept naší rodiny, našeho rodu. Každý z nás se nyní může na chvilku vrátit do svého dětství a vzpomenout si na vzorce chování svých rodičů. A protože jsme v nich vyrostli a máme zkušenosti jenom s nimi, automaticky je na podvědomé úrovni přijmeme jako jediný možný recept. A pak už jen v dospělosti opakujeme, že se nám dějí ty samé věci proto, že to tak přece vařila naše máma. Například: Abych se na něčem s partnerem domluvil, musím vyvolat konflikt, protože otec takto vždycky jednal a svým chováním zastrašoval matku, která musela vždy ustoupit.

Obecně je známo, že zhruba 80% hodnotového systému se vytvoří do roku a půl našeho života, zbylých 20% do 6-7 let věku.

Vrátit se do minulosti je důležité proto, abychom si uvědomili souvislosti, proč se nám tyto věci v současnosti dějí.

A pak je potřeba nasbírat motivaci ke změně. Už jen tím, že si uvědomíme, že neexistuje jediná pozitivní věc v tomto programu chování, která by nám pomáhala. A začneme hledat možnosti nových receptů, i když jsme s nimi doposud neměli žádnou zkušenost. Ale proč nerozvinout další kuchařské umění?

Rozhodnout se přece můžeme klidně TEĎ HNED. Protože nejsme povinni žít život našich rodičů a automaticky přebírat jejich nefungující vzorce. Jsme dospělí a přebíráme za sebe zodpovědnost, tedy sami máme zvážit, co je pro nás užitečné a smysluplné a co nikoliv. Pokud to dokážeme, stáváme se vědomými a zodpovědnými za sebe a svá rozhodnutí.

A ještě je potřeba uvědomit si jednu důležitou věc, vztah je vždy O DVOU LIDECH. Nikdy nebude chyba jen na jedné straně. Pokud mi někdo například ubližuje, jsem to jen já sám, kdo dovolil, aby mi ublíženo bylo. Když to dokážu akceptovat, lépe odpustím druhému jeho chování a nakonec odpustím i sám sobě.

Proto když přemýšlíte, jak změnit nefungující vztah, začněte OD SEBE. Mohu potvrdit svými zkušenostmi, jak osobními, tak skrze práci s klienty, že je to jediná smysluplná cesta. Teprve posílením své hodnoty a svých hranic i lépe vidíme a vnímáme, co ten druhý partner potřebuje a jak jít tomu naproti. Jedině tehdy získáváme potřebný nadhled a emoční odstup nad zátěžovými situacemi.

Přeji vám z celého srdce mnoho světla a kreativity do svého kuchařského řemesla.