Světlo do partnerské komunikace

  • 12.1.2022
  • editor

Nedávno mě pobavila informace, se kterou souzním, že MUŽ a ŽENA by měli mít tlumočníka, nejlépe dva. Ano, všichni víme, že muž a žena jsou dva rozdílné světy. Zatímco žena myslí emotivně, muž potřebuje jednoznačná fakta bez emocí.

Ale jak je možné, že to některým párům i bez tlumočníka funguje?

A protože aktuálně jsou komunikační problémy u partnerů nejčastějším tématem, dovolila jsem si přiblížit několik postřehů, podložených praktickými zkušenostmi.

Problémy s komunikací v partnerských vztazích jsou zástupné, za nimi je schováno něco, co nám v krizové situaci s partnerem zcela nekontrolovatelně spustí nežádoucí program chování. A to i přesto, že to dokážeme v jiných situacích a vůči jiným lidem či přesto, že máme načteno spoustu knih o tom, jak správně komunikovat. Program se spouští na nevědomé úrovni v momentě, kdy to nejméně potřebujeme a my si nevíme rady, jak jej stopnout.

Je potřeba nahlédnout pod pokličku, co se vlastně v naší mysli vaří za pokrm. Většinou jde o osvědčený recept naší rodiny, našeho rodu. Každý z nás se nyní může na chvilku vrátit do svého dětství a vzpomenout si na vzorce chování svých rodičů. A protože jsme v nich vyrostli a máme zkušenosti jenom s nimi, automaticky je na podvědomé úrovni přijmeme jako jediný možný recept. A pak už jen v dospělosti opakujeme, že se nám dějí ty samé věci proto, že to tak přece vařila naše máma či otec. Například: Abych se na něčem s partnerem domluvil, musím vyvolat konflikt, protože otec takto vždycky jednal a svým chováním zastrašoval matku, která musela vždy ustoupit.

Obecně je známo, že zhruba 80% hodnotového systému se vytvoří do roku a půl našeho života, zbylých 20% do 6-7 let věku.

Vrátit se do minulosti je důležité proto, abychom si uvědomili souvislosti, proč se nám tyto věci v současnosti dějí.

A pak je potřeba nasbírat motivaci ke změně. Už jen tím, že si uvědomíme, že neexistuje jediná pozitivní věc v tomto programu chování, která by nám pomáhala. A začneme hledat možnosti nových receptů, i když jsme s nimi doposud neměli žádnou zkušenost. Ale proč nerozvinout další kuchařské umění?

Rozhodnout se přece můžeme klidně TEĎ HNED. Protože nejsme povinni žít život našich rodičů a automaticky přebírat jejich nefungující vzorce. Jsme dospělí a přebíráme za sebe zodpovědnost, tedy sami máme zvážit, co je pro nás užitečné a smysluplné a co nikoliv. Pokud to dokážeme, stáváme se vědomými a zodpovědnými za sebe a svá rozhodnutí.

A ještě je potřeba uvědomit si jednu důležitou věc, vztah je vždy O DVOU LIDECH. Nikdy nebude chyba jen na jedné straně. Pokud mi někdo například ubližuje, jsem to jen já sám, kdo dovolil, aby mi ublíženo bylo a tak se dobrovolně postavil do role oběti. Když to dokážu akceptovat, lépe odpustím druhému jeho chování a nakonec dokážu odpustit i sám sobě.

Proto když přemýšlíte, jak změnit nefungující vztah, začněte OD SEBE. Mohu Vám potvrdit svými zkušenostmi, jak osobními, tak skrze práci s klienty, že je to jediná smysluplná cesta. Teprve posílením své hodnoty a svých hranic i lépe vidíme a vnímáme, co ten druhý partner potřebuje a jak jít tomu naproti. Jedině tehdy získáváme potřebný nadhled a emoční odstup nad zátěžovými situacemi.

Přeji vám z celého srdce mnoho světla a kreativity do svého kuchařského řemesla.