Na stejném místě a přece jinak

• 26.3.2023
• Jindřiška Chaloupková

Před rokem jsem při procházkách objevila opuštěnou belvedérskou zahradu. Padla na mě nostalgie při představě něčeho kdysi krásného, co už není. Jaký příběh skrývalo toto místo? Nasávala jsem postupně tu tajemnou a temnou atmosféru, až mě to dovedlo k soše. Tento skvost byl ukryt ve spleti vzrostlého stromoví, přesto neztratil svůj půvab vznešenosti. Několik minut jsem jenom stála a překvapivě na ni hleděla. Nečekala jsem na zpustošeném místě takovou nádheru.

Po roce jsem se vrátila na stejné místo a čekalo mě další překvapení.

Stejné místo a přece JINAK. Někdo se začal o zahradu starat a zbavil ji zbytečných porostů. Atmosféru temnoty vystřídalo světlo a naděje. Stačil sluneční svit a socha najednou majestátně vévodila celému místu a upoutávala na sebe pozornost.

A tak je to i s námi lidmi. Rodíme se jako krásné a čisté bytosti, se svými zdroji. Jen postupem času a prožitými událostmi na něco z naší podstaty zapomeneme, protože přijmeme za vlastní i programy, které nás od toho odvedou. Možná nám v danou chvíli opravdu tyto programy pomohou  překlenout těžké životní období, ale stejně tak v nás mohou potlačit a upozadit zdroje, které jsou naší pravou podstatou, toho kdo jsme, jaké jsou naše potřeby a jaký smysl nám dávají věci, které v životě konáme.

Když pak ke mně přichází klient, který říká, že se v životě ztratil a žádá životní změnu, je potřeba mu ukázat SMĚR K SOBĚ SAMÉMU, aby mohl zpět objevit své původní schopnosti, dovednosti a dary, které v tuto chvíli nevidí, skrze oslepení destruktivními programy. Pak je neumí ani uchopit a prakticky použít ve svém životě.

To je vlastně celý zázrak seberozvoje. Protože zdroje úspěchu nosíme všichni v sobě. Všichni v sobě máme podstatu, které vede k propojení s našimi cíli a směřováním, s našimi vztahy a vyšším smyslem toho všeho.

Jen je někdy potřeba prosekat houští a vyčistit prostor. Přesto každý z nás ví a někde uvnitř sebe dobře rozumí tomu, jak toho docílit.