Domů k sobě

• 11.1.2026
• Jindřiška Chaloupková

Kdyby vás někdo vyzval na cestu za dosud nepoznaným,  přesto zajímavým místem k pobytu, přijali by jste nabídku?

Někdo by odmítl hned, protože chodí rád za jistotou.

Ale určitě spousta z nás by přijala, protože jsme zvídaví a máme touhu poznávat nové.

A teď si představte, že nemáte k dispozici žádné chytré hodinky či mobil, aby jste si dopředu zjistili jak to tam vypadá a jak dlouho cesta potrvá.

Můžete se pouze spolehnout na sebe, svou intuici, dovednosti a mysl.

Vydáte se na cestu ještě ?

Jsem si jistá, že druhá skupina prořídne a ti co se nakonec rozhodnou přijmout, budou mít jedno společné, budou odvážní.

Není totiž lehké kráčet dosud nevyšlapanou cestou a přijmout to, že nevíme kam přesně cesta vede.

Právě tyto otázky ve mně vzbuzuje pohled na panenskou zasněženou krajinu, ve které kráčím, tuším směr a přijímám i možnost jeho změny, pokud to bude potřeba.

A rozhodně nepodceňuji přípravu na cestu. Mám batůžek, ve kterém si kromě svačiny a termosky s čajem nesu ještě něco. Co to je ??

Nesu si  zvídavost a radost z nově objevovaného.

Nesu si odvahu procházet s každým dalším krokem novou zkušeností .

Nesu si pravdivost k sobě. Pravdu přiznat si, že třeba některý krok nevedl tím správným směrem.

Nesu si sílu i přesto jít dál a hledat ponaučení, co mohu udělat právě v tuto chvíli, aby mi bylo líp.

Nesu si víru v sebe, že jsem v pořádku, že to co se děje je v pořádku.

Nesu si schopnost odevzdat věci, které nemohu změnit či ovlivnit.

Nesu si dovednost propustit věci z minulosti, které mi již neslouží.

Tak nějak si představuji Cestu k sobě, návrat domů, do bezpečí pradávné jistoty, kterou jen tušíme a chceme uvěřit, že už ji máme na dosah. A když už si myslíme, že to je už ONO, další situace nás vede ještě jinam.

Protože možná je to celé úplně jinak 😊