Ticho a klid

  • 30.12.2020
  • editor

Touto dobou jsem měla být někde úplně jinde, lyžovat v Alto Adige, ochutnávat místní speciality, rozpoznávat chutě italského vína a porovnávat s ostatními, kolik kilometrů sjezdovek jsem pokořila.

Místo toho jsem se trochu nuceně ocitla jinde, denně pokořuji jesenické stezky, zdokonaluji své kuchařsko-chalupářské umění, chodím krmit koně suchým chlebem a žasnu nad krásami místní krajiny. Sic místa roky známá pobytem na chalupě, přesto je něco JINAK.

Člověk má více času známá místa ochutnat, zastavit se, spočinout, pozorovat, rozjímat, načerpat..

A kdybych měla právě teď možnost volby, rozhodně dám přednost zpomalení a příležitosti být víc se sebou a v klidu. Když člověk odloží časový limit, do kterého se MUSÍ stůj co stůj dostat, otevře se mu zcela jiný ROZMĚR – bezčasový, bezhraniční, který směřuje k němu samotnému, k tichu a klidu. A právě propojením s přírodou se dostává ke svému uvnitřnění  snáze.

V ten okamžik kráčím krajinou, obdivuji modř oblohy a proměnlivost oblak, čistotu sněhu, žasnu nad světelnými odrazy, nad větvemi obalenými bílou peřinou, poslouchám bublání potoka, křupání kroků ve sněhu, cítím tu nezaměnitelnou čistou vůni zimní krajiny, nic víc neřeším, nic mi nechybí.

Příroda má svá jasná pravidla a zákonitosti. Třeba že po zimě přijde jaro a pak i léto .. Vše jednou končí, protože nové a jiné začíná. A nic není jen dobře nebo jen špatně, protože každé s sebou nese něco dobrého i špatného.

Ze zákonitostí přírody můžeme čerpat a můžeme se mnohému naučit. I to, že svět nemáme vidět jen černobíle, ale barevně. Jen barevnost je v každém ročním období jinak laděna co do sytosti, tmavosti či jasu.

Našla jsem i ponaučení pro tuto „zvláštní dobu“:

Když nepřijde něco, co jsme chtěli a představovali si, přijde něco zcela jiného, možná v jiném čase a v úplně jiné kvalitě. Jaká ta kvalita bude a jak s ní budeme umět nakládat, je jen a jen na nás. Jsem si jistá, že na to nepřijdeme dříve, dokud nedojdeme ke spojení se sebou samými, uvnitř KLIDU a TICHA.